Cílem tohoto článku je představit dvě definice jazyka, jednu z pohledu tradičního strukturalismu a druhou v rámci neurověd. V návaznosti na tyto definice se pak článek zabývá možnými hypotézami vzniku jazyka a zdůrazňuje pojem porozumění. V oblasti neurověd věnuje článek pozornost konceptu zrcadlových neuronů a aplikuje jej na daný problém. Zdůrazněn je pojem porozumění a empatie a zrcadlové neurony jsou interpretovány s ohledem na tyto pojmy. Jakási syntéza výše uvedených témat je pak provedena s uplatněním jazyka při porozumění druhé osobě. K této problematice přispívá nejen strukturalismus, ale i hermeneutika. Na tomto místě je také zmíněno aktuální pojetí porozumění, přičemž nejdůležitější je diskursivní etika. Příspěvek je tedy multidisciplinární, na pomezí filosofie a neurovědy, ale zároveň představuje různé filosofické přístupy. Konceptuálním rámcem je pak porozumění jako etická maxima.