Abstrakt

Cílem studie je nahlédnout na problematiku celoživotního vzdělávání učitelů a na dosud nedostatečné propojení jednotlivých částí jeho kontinua. Výzkum se zaměřuje na pohled učitelů učitelů, kteří se pohybují mezi přípravou budoucích učitelů na VŠ a dalším vzděláváním pedagogů v praxi. Dále se zaměřuje na témata, která se v obou pólech objevují – na jejich společné i rozdílné rysy, zvažuje, zda některá z nich mohou posloužit jako základ koncepčně pojaté cesty profesního rozvoje.

Analýza je provedena z perspektivy specifické skupiny učitelů učitelů, kteří svou činností propojují akademické a školní prostředí, a jsou proto označováni za „živé mosty“ mezi teorií a praxí. Studie má kvalitativní design a vychází z analýzy polostrukturovaných rozhovorů s deseti respondenty (učiteli učitelů).

Výsledky ukázaly čtyři zásadní témata v porovnání průběhu studia budoucích učitelů a učitelů v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků: zkušenosti, postoje k profesnímu učení, vztahy a klima učící se skupiny a vztah mezi teorií a praxí. Zjištění ukazují, že centrální problematika vztahu teorie a praxe není vázána pouze na fázi pregraduální přípravy, ale je trvalým tématem, které vyžaduje aktivní a systémové přemostění. Učitelé učitelů se v tomto kontextu ukazují jako stěžejní mediátoři, kteří svým působením vytvářejí bezpečné prostředí pro reflexi, zpochybňování zavedených představ a rozvoj profesní identity.

Závěry potvrzují potřebu nahlížet na profesní cestu učitele v rámci profesionalizačního kontinua, aby se usnadnilo koncepční rozvržení vzdělávacích příležitostí napříč celou kariérou a redukoval se počet překážek v celoživotním učebním procesu učitelů. Učitelé učitelů přitom hrají rozhodující roli v propojování obou světů a ztělesňují dynamiku celoživotního učení.