Abstrakt

Předložená studie se zaměřuje na propojení motivačních teorií a sebehodnocení, přičemž analyzuje teorie, jako jsou sebedeterminační teorie, teorie růstového nastavení mysli, teorie cílové orientace a Bandurova teorie vnímané účinnosti. Tyto přístupy společně podporují realistická očekávání a individuální přístup ke každému žákovi. Zatímco teorie cílové orientace a růstového nastavení pomáhají žákům vnímat své schopnosti a soustředit se na zlepšování, sebedeterminační teorie klade důraz na autonomii, kompetenci a sounáležitost. Bandurova teorie pak ukazuje, jak pozitivní zpětná vazba a předchozí úspěchy posilují sebedůvěru a vedou ke konstruktivnímu sebehodnocení. Didaktická implementace těchto principů v praxi, například při výuce českého jazyka na druhém stupni ZŠ, zahrnuje vytváření bezpečného a podpůrného prostředí, budování sounáležitosti a poskytování smysluplné zpětné vazby. Celkově propojení motivačních teorií se sebehodnocením představuje klíčový nástroj pro rozvoj metakognitivních dovedností, zvyšování sebedůvěry a odpovědnosti žáků za vlastní učení, což podporuje nejen akademický úspěch, ale i dlouhodobou vnitřní motivaci. Tímto bychom rádi podporovali vytváření prostředí, které bude pro žáky podnětné a motivující.