Abstrakt

Jedním z hlavních problémů přírodovědného, a obzvláště chemického, vzdělávání je v současnosti vnímaná nízká relevance vzdělávacího obsahu. V minulosti proběhly pokusy zvýšit zájem žáků a motivovat je, aniž by došlo ke snížení jejich porozumění chemickým konceptům. Na kontextu založené (context-based) metodologie umožňují žákům vidět relevantnost a aplikovatelnost učiva chemie, spojuje kanonické přírodní vědy s životy žáků, zájmy a předchozími znalostmi. Jedna z těchto metodologií, Chemie im Kontext (chemie v kontextu, z němčiny), byla vyvinuta v Německu za účelem vylepšení výuky chemie na středních školách. Její hlavní prvky zahrnují využívání kontextů v celé výukové jednotce a klade důraz na utváření schopnosti žáků učit se (self-learning). V současnosti je realizován projekt podporovaný německou agenturou DAAD, který má za cíl hodnotit německou metodologii context-based přístupu. Projekt Chemie im Kontext (ChiK)
probíhal na čtyřech středních školách v madridském regionu (Španělsko). V předkládané případové studii je zmíněný projekt doplněn druhým, realizovaným ve spolupráci s University of Buenos Aires (Argentina) mezi lety 2015 a 2016. Hlavním cílem tohoto projektu bylo identifikovat změny, které žáci a učitelé vnímali mezi ChiK a tradičním pojetí výuky. Tento příspěvek se zaměřuje na názory žáků k využití ChiK ve výuce chemie ve Španělsku a Argentině, čímž umožňuje první náhled na možný efekt tohoto přístupu k výuce.